Evropa

Francie

Francie, oficiální název Francouzská republika je demokratický stát, jehož většina území se nachází v západní Evropě. Součástí Francouzské republiky jsou také zámořské departementy a zámořská území v Karibiku, Severní a Jižní Americe, v Indickém oceánu a Oceánii. Francie hraničí se Švýcarskem, Belgií, Lucemburskem, Německem, Itálií a Španělskem. Hlavním městem Francie je Paříž.

Francie je rozlohou největší zemí západní Evropy, která leží ve výhodné poloze omývána na západě Atlantským oceánem a na druhé straně, na jihu, mořem Středozemním. V mnoha ohledech ovlivňovala Francie téměř celý svět a v současnosti je druhým nejvýznamnějším členem Evropské unie. Francouzská kultura soustavně obohacovala svět již od dob Karla Velikého. Do dlouhého seznamu vynikajících kulturních osobností světového formátu patří dramatici, malíři a sochaři, filozofové, spisovatelé, hudební skladatelé a filmoví režiséři. Avšak patrně nejtrvalejší přínos, kterým Francie proslula, představuje její kuchyně. Francie je jedna z největších a nejstarších evropských zemí, která odedávna určuje evropské i světové kulturní a módní trendy. Francie v sobě skrývá různé typy krajiny od Alpských vrcholků, přes mořská pobřeží až po levandulová pole v oblasti Provence. Jedná se o jednu z turisticky nejnavštěvovanějších evropských zemí. Mezi nejnavštěvovanější místa Francie patří Azurové pobřeží, Paříž, Provance, francouzské Alpy, ostrov Korsika a ostrovy Réunion, Martinik a Guadeloupe. Dopřejte si sladkou dovolenou ve Francii.

Francie - letoviska

Francie - ostrovy

Korsika

Francie - zámořské oblasti

Francie - zimní střediska

Cestování

Časový posun: čas je ve Francii celoročně shodný jako v České republice.

Elektřina: elektrické napětí: 220 V (jako v ČR). Zástrčky jsou tvořeny dvojicí kulatých kolíků o průměru 4 mm nebo 4,8 mm s roztečí 19 mm. Zásuvky mají tvar odpovídající zástrčkám. Někdy se může vyskytnout také zástrčka s dvojicí kulatých kolíků s roztečí 19 mm a otvorem se zemnicím vodičem. Průměr všech kolíků je 4,8 mm. Pro naše kulaté tříkolové zástrčky je nutný adaptér, pro naše ploché dvoukolíkové zástrčky adaptér nutný není.

Následující informace jsou určeny k základní orientaci. Doporučujeme, aby jste si před cestou ověřili u zastupitelského úřadu navštěvovaného státu, zda se podmínky pro vstup a pobyt nezměnily.

Doklady potřebné pro vstup do Francie

Občan ČR může vstupovat a pobývat na území ostatních členských států Evropské Unie bez zvláštních omezení, a to pouze na základě platného cestovního dokladu – cestovního pasu nebo občanského průkazu. Každý občan i dítě, musí být držitelem vlastního cestovního dokladu. Od 26.6. 2012 musí mít i dítě mladší 10 let pro cesty do zemí Evropské Unie vlastní cestovní doklad. Pro cesty do států Evropské Unie v rámci schengenského prostoru bude dětem stačit elektronický občanský průkaz. Doklady by měly být platné minimálně po dobu plánovaného pobytu na území Francie. V případě ztráty cestovního dokladu je nutné se obrátit na zastupitelský úřad ČR, který na základě policejního potvrzení vystaví cestovní průkaz za účelem návratu občana do ČR. Při vstupu do zámořských departamentů a na zámořská území (Guadeloupe, Guyana, Martinik, Réunion, Saint-Pierre-et-Miquelon, Mayotte, Nová Kaledonie, Francouzská Polynésie a Wallis-et-Futuna) je režim vstupu pro občany ČR totožný s režimem vstupu do metropolitní Francie. Vzhledem ke vzdálenosti a možnosti mezipřistání v jiných státech se doporučuje do zámořských území a departementů cestovat s pasem. Aktuální informace si můžete ověřit zde

Měna

Francouzskou měnou je Euro. Měna v Guadeloupe, Guyana, Martinik, Réunion, Saint-Pierre-et-Miquelon, Mayotte je také euro. Měna v Nová Kaledonie, Francouzská Polynésie a Wallis-et-Futuna je CFP frank (pro orientaci 1 XPF = cca 0.225 CZK). Kreditní karty akceptované ve Francii: American Express, Carte Bleue, Diners Club, Visa, Mastercard. Jsou přijímány v hotelích, restauracích, obchodech a u benzinových čerpadel. Kartami Visa a Mastercard lze platit také mýtné na dálnicích.

Rady pro řidiče

Při cestě autem je nutný řidičský průkaz, technický průkaz a pojištění (zelená karta). Obecný rychlostní limit v obcích je 50 km/h, který může být zvýšen na 70 km/h, pokud to povoluje dopravní značka. Rychlostní limit na dálničních obchvatech měst je 110 km/h, kromě dálničního obchvatu Paříže, kde je maximální povolená rychlost 80 km/h. Maximální rychlost pro vozidlo táhnoucí karavan nebo přívěs závisí na celkové hmotnosti. Řidiči, kteří nemají řidičský průkaz déle než dva roky, musí dodržovat následující limity: 80 km/h na silnicích, 100 km/h na dálničních obchvatech měst, 110 km/h na dálnicích. Dále musí mít na zadní části vozidla disk s červeným písmenem A. Tento disk se nevyžaduje u zahraničních turistů, zmíněné rychlostní limity však mají dodržovat také a při nedodržení mohou být pokutováni. Maximální množství alkoholu v krvi je 0,05%. Kromě řidičů autobusů a autokarů, kteří nesmí mít víc jak 0.02% alkoholu v krvi. Policie je oprávněna provést namátkově dechovou zkoušku. Pokuty za nedodržení pravidel silničního provozu jsou vysoké a policie vyžaduje zaplacení na místě. Jakákoliv snaha o snížení pokuty je bezpředmětná. Benzín lze převážet pouze v nádrži auta a v kanystru do množství 10l. Od 28. února 2012 zavedla Francie povinný alkotester. Francouzský silniční zákoník, zavádí povinnost pro řidiče motorových vozidel mít ve voze k dispozici alkotester. Na žádost kontrolních orgánů ve Francii budou řidiči povinni předložit nepoužitý alkotester s neprošlou lhůtou k použití. Alkotester musí vyhovovat francouzským normám NFX 20702 (chemický) a NFX 20204 (elektronický). Alkotestery požadované kvality by měly být k prodeji ve Francii u všech čerpacích stanic, ale také v samoobsluhách, v lékárnách. Z praktických důvodů se doporučuje mít ve voze dva alkotestery.

Ve Francii provádějí policejní orgány zápis okolností nehody pouze v případech, kdy došlo ke zranění či úmrtí. Při této příležitosti vyslechnou svědky, provedou měření a sepíší protokol, ale nejsou kompetentní k určení viníka nehody. Účastníci nehody si poté mohou vyžádat protokol u příslušné prokuratury. Protokol však bývá k dispozici až po několika měsících. K nehodám, při kterých došlo pouze ke hmotným škodám, se policie nedostavuje a policejní protokol se nesepisuje. O okolnostech nehody sepisují sami její účastníci Evropský záznam o dopravní nehodě (francouzsky „Constat amiable“). Formuláře protokolu mají standardní podobu v celé EU. Existuji i v češtině a jsou zpravidla k disposici v každé pojišťovně.

Při vyplňování protokolu je podstatné:
(1) přesně zachytit situaci na schématu v dolní části formuláře;
(2) zajistit, aby byla řádně vyplněna totožnost účastníků nehody a údaje k jejich pojištění;
/je tedy třeba žádat předložení oficiálních dokladů totožnosti účastníků nehody (občanského průkazu nebo pasu), řidičského průkazu a zelené karty; pokud předloženy nejsou, doporučuje se přivolat policii/;
(3) zapsat do formuláře protokolu jména a adresy svědků.

Protokol může být vyplněn i několika jazyky (např. jedním účastníkem česky a druhým francouzsky). Pokud by druhá strana odmítla protokol podepsat, je též možné přivolat policii, nebo eventuálně vyplnit protokol s pomocí svědků. Doporučuje se dobře si situaci vyfotografovat. Aktuální informace si můžete ověřit zde

Celní a devizové předpisy

Povinnosti ohlásit hotovost nad 10 000 € celním orgánům podléhají všechny osoby překračující francouzské hranice (včetně občanů EU), a to bez ohledu na to, zda jde o vnitřní či vnější hranice EU. Uvedený limit je stanoven na osobu pouze pro případ, že projíždí samostatně. Projíždí-li skupina lidí v příbuzenském vztahu nebo se společným ekonomickým zájmem, platí limit pro celou skupinu dohromady. Při cestování se psem, kočkou nebo fretkou je nutný Evropský pas vydaný a vyplněný veterinářem. Kromě toho musí být zvíře identifikovatelné mikročipem a očkované proti vzteklině. Dovoz a vývoz zvířat, rostlin, léků (kromě těch, které odpovídají osobní potřebě), zbraní a uměleckých předmětů se řídí zvláštními předpisy. Aktuální informace si můžete ověřit zde

Specifika, bezpečnostní situace, doporučení turistům

Francie patří mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa a služby turistům jsou zde na velmi dobré úrovni. Do Francie přijíždí každoročně více než 200 tisíc občanů ČR a pro naprostou většinu z nich je pobyt zde zcela bezproblémový. Přesto doporučujeme věnovat pozornost následujícím řádkům. Od 13. listopadu 2015 platí v zemi nouzový stav (État d´urgence), který byl naposledy prodloužen do 1. listopadu 2017. V celé Francii byla výrazně posílena bezpečnostní opatření. Proto je nutno počítat s bezpečnostními kontrolami, např. při vstupu na turisticky atraktivní místa, do nákupních center, na kulturní představení a sportovní události. Přísnější bezpečnostní kontroly jsou i při odbavení na letištích a může k nim docházet i na jiných hraničních přechodech. Proto je nutné počítat s časovou rezervou. Občané ČR však mohou do Francie i nadále s platným občanským průkazem nebo cestovním pasem. Francouzské orgány důrazně upozorňují zahraniční turisty, aby dávali pozor na své osobní věci a zavazadla a na veřejně přístupných místech je neponechávali bez dozoru. Ministerstvo zahraničních věcí též doporučuje českým občanům cestujícím do Francie, aby dbali zvýšené opatrnosti na místech s větší koncentrací osob.

Francie má propracovaný soubor bezpečnostních opatření, jehož jednotlivé stupně jsou aktivovány v reakci na možnou zvýšenou hrozbu teroristického útoku. Jedná se komplexní bezpečnostní plán, který je označován francouzským výrazem VIGIPIRATE. Plán předpokládá posílení policejních hlídek na letištích, nádražích, stanicích metra a turisticky atraktivních místech a upravuje i nový, třístupňový systém varování před možným ohrožením. Místa, kde je nezbytná větší obezřetnost, jsou označena červeným trojúhelníkem s černým ohraničením a s nápisem Vigipirate. Při druhém, tedy vyšším stupni ohrožení, se pod tento nápis připojuje dodatek " Sécurité renforcée - Risque d'attentat " (varování před možným útokem). Nejvyšší stupeň má dodatek „Urgence attentat“ a vyhlašuje se v případě hrozícího útoku.

Francie patří k zemím, kde dochází ke stávkám častěji než v ČR. Stávky nezřídka postihují i veřejnou dopravu. Rovněž zácpy na dálnicích nejsou ničím neobvyklým. Při pobytu ve Francii proto doporučujeme sledovat dopravní zpravodajství a dle situace případně i webové stránky Vašeho dopravce.

Francie má všeobecně nízkou úroveň zločinnosti. Nicméně v turisticky atraktivních lokalitách je nutno počítat se zvýšenou možností krádeže či dokonce přepadení. Cílem se stávají i zahraniční turisté navštěvující pamětihodnosti či cestující ve vlacích a pařížském metru. Doporučujeme též nenavštěvovat po setmění odlehlá místa a parky. Nedoporučujeme ani přespávat v automobilech. Riziková jsou v tomto ohledu zejména dálniční odpočívadla či parkoviště u benzínových stanic, a to především na jihu Francie. Není ani vhodné nechávat doklady a cenné věci na pláži a v zaparkovaných autech či nocovat na pláži.

Ministerstvo zahraničních věcí též upozorňuje, že se v oblasti Calais v současné době nachází větší množství uprchlíků, kteří usilují o vstup do Velké Británie a mohou se snažit skrývat před orgány pohraniční kontroly v dopravních prostředcích směřujících do Velké Británie. Občanům ČR proto doporučujeme nenavazovat v oblasti Calais kontakt s neznámými osobami a zabezpečit své vozidlo tak, aby do něho nemohla vniknout a skrýt se zde nepovolaná osoba. Pohraničním pásmem v okolí Calais doporučujeme projíždět bez zbytečných zastávek.

Případnou ztrátu či krádež cestovního pasu či občanského průkazu je nutno nahlásit místní policii, která případ zaeviduje a postiženému předá příslušný protokol. Každý takový případ je dále nutno nahlásit co nejdříve po návratu do ČR obecnímu úřadu s rozšířenou působností, či ještě před návratem osobně Velvyslanectví ČR v Paříži. K návratu do ČR leteckým spojem je nezbytné požádat Velvyslanectví ČR v Paříži či některý z honorárních konzulátů ve Francii o vydání cestovního průkazu.

Aktuální informace si můžete ověřit zde

Zdravotnictví - důležitá telefonní čísla

Český občan má nárok na nutnou a neodkladnou zdravotní péči v případě ohrožení života nebo zdraví. Před odjezdem požádejte svoji pojišťovnu o vydání Evropského průkazu zdravotního pojištění. Ve Francii se lékařské ošetření platí přímo lékaři, který vystaví potvrzení o ošetření tzv. „Feuille de Soins„. Pro úhradu nákladů je třeba se obrátit s tímto potvrzením na místní zdravotní pojišťovnu (Caisse Primaire d´Assurance Maladie) nebo na příslušnou zdravotní pojišťovnu v ČR. Repatriace na území ČR a v případě úmrtí převoz tělesných pozůstatků se nepovažuje za neodkladnou zdravotní péči. Před každým pobytem v zahraničí se důrazně doporučuje uzavřít doplňkové cestovní připojištění (především pojištění léčebných výloh a výloh na repatriaci) a uschovat si všechny účty za zdravotnickou péči pro nutné finanční vypořádání po návratu domů. Do zámořských departamentů a na zámořská území kromě očkování běžných v ČR doporučují některé cestovní kanceláře i očkování proti hepatitidě A a B.

Důležitá telefonní čísla
Předvolba do Francie: 33
První pomoc: 15
Polocie - pohotovostní služba: 17
Požárníci: 18
Tísňové telefonní číslo: 112 (policie, zdravotníci, hasiči a další pohotovostní služby. Je funkční 24 hodin denně)

Důležitá telefonní čísla zámořských departamentů a na zámořská území
15 lékařská pomoc (SAMU - Service d´aide médicale urgence)
16 námořní pomoc (Secours en mer)
17 policie – pohotovostní služba
18 požárníci (Pompiers)
Telefonní čísla v DOM fungují stejně jako v metropolitní Francii. V TOM je nutné uvést mezinárodní předvolbu i při telefonování z a do Francie.

Geografie

Největší část území Francie (metropolitní Francie) se nachází v západní Evropě. K Francii patří také území v Severní a Jižní Americe, v Indickém a Tichém oceánu, Karibiku a Antarktidě. Metropolitní Francie leží ve výhodné poloze omývána na západě Atlantským oceánem, severozápadě průlivem La Manche a na druhé straně, na jihu, mořem Středozemním. Hranici se Španělskem na jihozápadě tvoří Pyreneje, na jihovýchodě s Itálií Alpy a na východě se Švýcarskem pohoří Jura. Na severu a západě je krajina rovinatá s mírným vlněním, na zbytku území převážně pahorkatá a hornatá. Ve francouzských Alpách se nachází nejvyšší bod západní Evropy Mont Blanc (4 810 m). Francouzské nížiny jsou tvořeny povodími čtyř řek – Seiny na severu, Loiry a Garonny, které tečou směrem na západ, a Rhóny, která teče z Ženevského jezera do Středozemního moře. Ženevské jezero (Lac Léman) se částečně se nachází i na území Francie, jde o největší jezero střední Evropy, rozlohou 23. v Evropě, 581 km².

Podnebí

Francie se těší mírnému a příjemnému podnebí. Kontinentální Francie se rozkládá ve 4 klimatických zónách:oceánské klima (západ), kontinentální klima (střed a východ),středomořské klima (jihovýchod) a horské klima(v nadmořských výškách od 600 - 800 m). 

Historie

Území dnešní Francie bylo trvale osídleno již před 10 tisíci lety. Do 5. století n. l. se zde vystřídalo několik etnik. Galové přišli ve 13. stol. př. n. l. a na přelomu letopočtu se střetávali s Římskou říší, která je postupně romanizovala. Po roce 330 n. l. přicházeli Vandalové, Sasové a Gótové. Během stěhování národů se na území dnešní Francie začali usazovat Frankové a Burgundové. Právě Frankové zde v 5. století vytvořili první státní útvar, Franskou říši. Její zakladatel Chlodvík z rodu Merovejců přijal křesťanství. Největšího rozmachu dosáhla Franská říše za Karla Velikého. Po jeho smrti se však v roce 843 rozpadla na tři části (Západofranskou říši, Lotharingii a Východofranskou říši). Jádro budoucí Francie se utvářelo ze Západofranské říše, na jejíž trůn v 10. stol. usedli králové z dynastie Kapetovců. Museli se však potýkat s relativně velkým vlivem mocných šlechtických rodů (nejvýznamnější Bretaňsko, Burgundské království). Reálně Kapetovci kontrolovali pouze území okolo Paříže zvané Île-de-France. Jednota království se definitivně narušila v roce 1066, kdy se vazal francouzského krále Vilém I. Dobyvatel stal zároveň anglickým králem. Anglie měla své državy ve Francii až do konce stoleté války, která propukla poté, co Kapetovci vymřeli po meči a na jejich místo nastoupil rod z Valois (v roce 1328). Anglie v této válce neuspěla a kromě Calais ztratila všechna svá francouzská léna.

V průběhu 15. století se královská moc ve Francii upevňovala a konsolidovala. Napomohlo tomu také prohlášení francouzštiny za oficiální jazyk celého království (1539). Na konci 16. století vystřídali rod z Valois na trůně Bourboni. Během absolutistické vlády Ludvíka XIV. dosáhla Francie v rámci Evropy velmocenského postavení. Krize království přišla v 18. století vlivem špatné hospodářské politiky a množství draze zaplacených válečných střetů v severoamerických koloniích. Výsledkem nespokojenosti obyvatel byla v roce 1789 Velká francouzská revoluce, při níž byl popraven král Ludvík XVI. a vznikla republika. Neměla však dlouhého trvání, již v roce 1804 se nechal korunovat císařem Napoleon I. Bonaparte. Za jeho vlády se Francie stala vedle Ruska nejmocnější zemí Evropy. Po Vídeňském kongresu nastala restaurace monarchie, která však byla v revolučním roce 1848 opět svržena a vystřídána druhou republikou. Za Napoleona III. se Francie mezi lety 1852–1870 stala opět císařstvím. Napoleon III. zemi hospodářsky pozdvihl, svoji pozornost upíral také na nové kolonie v jihovýchodní Asii a Tichomoří. Francouzská koloniální správa byla od britského způsobu správy kolonií značně odlišná. Zatímco Britové nechávali řadu pravomocí na místních koloniálních samosprávách, Francie se snažila vytvořit jeden velký „stomiliónový“ francouzský národ. Po prohrané prusko-francouzské válce vláda Napoleona III. padla a císařství vystřídala třetí republika. Ta vydržela přes celé období první světové války (po níž byla Francie vítěznou mocností) až do počátku druhé světové války. Poté, co hitlerovské Německo dobylo v roce 1940 Paříž, byla v červenci téhož roku republika zrušena. Namísto ní nastoupil Němci kontrolovaný režim v čele s maršálem Pétainem (sídlo vlády ve Vichy). Spojenci ovšem uznávali za hlavního představitele Francie Charlese de Gaulla, který působil v exilu a kontroloval armádní jednotky Svobodných Francouzů. Francie se díky tomu v závěru druhé světové války opět ocitla na straně vítězů.

V roce 1946 došlo k vyhlášení čtvrté republiky, vnitropolitické krize a boje ve francouzských koloniích (Indočína, Alžírsko) ji však dovedly k brzkému pádu. Přijetím nové ústavy v roce 1958 začalo období páté republiky. Charles de Gaulle, její první prezident, prosadil ukončení francouzského kolonialismu. Všechny kolonie sdružené do té doby ve Francouzské unii si mohly zvolit buď plnou nezávislost nebo členství ve Francouzském společenství (obdobě Britského společenství národů). Pro okamžitou nezávislost se rozhodla Guinea, další státy subsaharské Afriky se osamostatnily v roce 1960. Alžírských departementů jako přímých územních součástí Francie se tento dekolonizační proces netýkal, ovšem i alžírská válka (1954–1962) vedla nakonec k vyjednání nezávislosti. Nehledě na vnitropolitickou krizi během čtvrté republiky se Francie stala jedním ze zakládajících členů EHS (1957). V letech 1981–1995 vedl zemi první socialistický prezident François Mitterrand. V letech 1995–2007 byl prezidentem Francie středopravicový Jacques Chirac, v květnu 2007 jej vystřídal Nicolas Sarkozy.

Etnické složení a náboženství

Už od pravěku byla Francie křižovatkou obchodu, migrace obyvatelstva a invazí. Původně zde byly čtyři kmeny: Keltové, Aquitánci, Latinici a Germáni. Tyto kmeny se mezi sebou po staletí mísily a výsledkem je dnešní populace. Kromě dávných dob zde byla ještě jedna vlna migrace v 19. století a to hlavně lidí těchto národností : Belgičané, Italové, Španělé, Portugalci, Poláci, Arméni, Židé z Východní Evropy a Maghrebu, Arabové, Berbeři, Černoši z Afriky a Číňané. Je odhadováno, že 40% francouzské populace má předka, který pochází z nějaké migrační vlny, což dělá z Francie etnicky nejrůznorodější zemi v Evropě. Svoboda náboženství je dána ústavou. 41 % francouzů považuje existenci boha za vyloučenou, 33 % se považuje spíše za ateisty a 51 % lidí o sobě řeklo, že jsou křesťané.

Hospodářství

Francie je členem skupiny G8. Francouzská ekonomika je 5. největší ekonomikou na světě. Francie se spojila s dalšími deseti členy EU a vytvořila měnovou unii, která užívá společnou měnu euro. Podle údajů OECD za rok 2007 je Francie 5. největší exportér výrobků na světě po Německu, Číně, USA a Japonsku. Mezi důkazy technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří m.j. vysokorychlostní vlaky TGV a letadla Airbus.

Česko - francouzský slovníček