Albánie se nachází v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově. Sousedí s Černou Horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem. Západní část Albánie leží na pobřeží Jaderského moře, zatímco její jihozápadní část na pobřeží Jónského moře. Hlavní město je Tirana.
Albánie s překrásnou panenskou přírodou, bohatou historií a téměř 500 km dlouhým mořským pobřežím stále čeká na své objevení. Od Evropy zemi oddělily nejen vysoké hory, ale i velmi tvrdý komunistický režim, který zemi uvrhl do izolace. Paradaxně díky tomu si Albánie zachovala svoji autentičnost a netradiční kouzlo. Albánie se stala se v rámci Evropy rozvojovou zemí plnou kontrastů. Na cestách po Albánii můžete potkat osly a koňská spřežení, zde velmi oblíbené mercedesy i všudepřítomné odpadky. Turistům jistě neunikne těžký život místních obyvatel i bizardní zbytky režimu Envera Hodži, který mimo jiné pokryl zemi statisíci bunkrů. Albánie Vás může v jednu chvíli nadchnout a vzápětí něčím rozhodit. Čas a prostor v Albánii mají úplně jiný rozměr než ve zbytku Evropy. Albánii si buď zamilujete nebo se sem už nikdy nevrátíte. Lonely Planet zvolil roku 2011 Albánii za top destinaci sezony. Máte-li chuť zažít nevšední dovolenou s nádechem balkánské exotiky, pak je Albánie správnou volbou.
Albánie - letoviska
| Sarandë |
Vlora |
Dhërmi |
| Golemi |
Mali i Robit |
Divjakë |
| Durrës |
Borsh |
Himarë |
Cestování
Časový posun: čas je v Albánii celoročně shodný jako v České republice.
Elektřina: napětí v elektrické síti je 220 V, ale může značně kolísat. Elektrické zásuvky odpovídají běžnému evropskému standardu.
Následující informace jsou určeny k základní orientaci. Doporučujeme, aby jste si před cestou ověřili u zastupitelského úřadu navštěvovaného státu, zda se podmínky pro vstup a pobyt nezměnily.
Doklady potřebné pro vstup do Albánie
Pro cestu do Albánské republiky potřebuje občan České republiky platný cestovní, diplomatický nebo služební pas nebo občanský průkaz. Občanský průkaz obecně není podle českých zákonů cestovním dokladem umožňujícím cestování do zemí mimo EU. Některé státy, jmenovitě Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie a Srbsko, umožňují občanům České republiky vstup a pobyt i s platným občanským průkazem. Cesty do těchto zemí přes vnitřní hranici Schengenu pouze s občanským průkazem (např. autem nebo autobusem) jsou možné, ale na vlastní riziko. Cesty přes vnější hranici Schengenu z českých mezinárodních letišť jsou možné pouze s pasem. Aktuální informace si můžete ověřit zde
Měna
Albánská měna se nazývá LEK. Platit lze i v Eurech. Nejlepší je vyměnit si peníze v bance. Levnější než směna může být výběr z bankomatu. Ovšem pozor – většina albánských bankomatů funguje pouze na albánské platební karty a najít ten správný bankomat přátelsky nakloněný turistovi dá někdy dost práce. Nejlepší je ale mít v zásobě dostatek místní měny. V krámcích a na tržištích ani jinak platit nelze. V obchodech se suvenýry a ve větších restauracích pravděpodobně bude možné platit v eurech, ale kurz, který vám dají, nebude určitě výhodnější než ten ve směnárně.
Rady pro řidiče
Při cestě motorovým vozidlem albánská pohraniční kontrola vyžaduje mezinárodně platné potvrzení o jeho pojištění (tzv. zelenou kartu), malý technický průkaz a mezinárodní řidičský průkaz. Při cestě služebním (resp. firemním) či zapůjčeným vozidlem je třeba při hraniční kontrole předložit plnou moc prokazující dispoziční právo k vozidlu. Plná moc by měla být notářsky ověřená, v angličtině, kromě údajů o vlastníkovi by měla obsahovat jméno a příjmení řidiče, číslo jeho cestovního dokladu a SPZ automobilu. Bez tohoto dokladu se řidiči vystavují riziku, že na území Albánie nebudou vpuštěni. Rychlostní limity:
v obci 40 km/h, mimo obec 80 km/h (na hlavních tazích až 90 km/h), dálnice 110 km/h. Absolutní zákaz jízdy pod vlivem alkoholu nebo omamných látek. Policie se zaměřuje především na cizince a ukládá pokuty i za naprosto zanedbatelné přestupky. K sebemenší nehodě je nutno volat policii. Dochází často k hádkám, doporučuje se zachovat klid, albánští řidiči bývají často ozbrojeni. V Albánii neexistuje síť autoservisů (kromě německých značek VW, Opel, BMW a Mercedes) je proto vhodné vozit si alespoň nouzovou zásobu náhradních dílů. Ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi je dopravní infrastruktura na velmi nízké úrovni. Na překonání relativně krátké vzdálenosti je třeba počítat s mnohem delší dobou než v ČR. Kvalitní silnice jsou jen na několika hlavních tazích, např. Tirana – Durrës, Tirana – Shkodër, Tirana – Elbasan – Ohrid (Makedonie), Durrës – Lushnje – Fier, Tepelenë – Gjirokastër – Kakavijë (hranice s Řeckem). Na hlavních silnicích lze cestovat běžným osobním autem, vzhledem k místním řidičským zvyklostem se doporučuje neustálá vysoká pozornost při řízení. Pro jízdu na mnoha menších silnicích jsou vhodné pouze terénní vozy. Po silnějších deštích nebo sněžení mohou být menší silnice určitou dobu nesjízdné.
Pozor! Na kruhovém objezdu platí opačná přednost než v ČR. Jízda autem ve velkých městech je pouze pro silné povahy. Podaří-li se Vám udržet nervy a stát se součástí silničního chaosu, pak máte vyhráno. Na silnicích platí zákon silnějšího a rychlejšího. Pozor však, abyste ve vzteku neužili některý z "českých" zlozvyků při jizdě jako např. ukazování prostředníkem nebo urážlivé gestikulace (nemusí se to vyplatit). Pozor na chodce! Nerespektují žádná pravidla silničního provozu. Jako chodec si dávejte pozor na auta (hlavně na přechodech)! Řidiči málokdy respektují pravidla silničního provozu. Červená na semaforu nemusí nutně znamenat, že řidič zastaví a trpělivě počká na zelenou. Zelená na semaforu nemusí nutně znamenat, že řidič pojede. Např. když u semaforu potká bratrance, pak si s ním chvíli promluví. Ostatní řidiči za ním s pochopením čekají, než oba bratranci dohovoří :). Na mnoha úsecích je rychlost skutečně měřená radarem. Nutno dodržovat mnohdy nepochopitelně nízkou rychlost uvedenou na značce. Přednost zprava bývá dodržovaná zřídkakdy. Aktuální informace si můžete ověřit zde
Celní a devizové předpisy
Celní kontrola je standardní. Do Albánie lze bez ohlašovací povinnosti dovézt maximálně 1 000 000 ALL, tj. cca 7 700 EUR. Povinná směna valut není požadována. Dovoznímu clu nepodléhá dovoz následujícího zboží na jednoho cestujícího: přiměřené množství věcí neobchodní povahy k osobní potřebě cestujícího a jeho rodiny a dárky a suvenýry nepřevyšující hodnotu 30 000 ALL, tj. cca 230 EUR; v případě osoby do 15 let je hodnota poloviční; 200 ks cigaret nebo 100 ks krátkých doutníků nebo 50 kusů doutníků nebo 250 gramů tabáku; 1 litr destilátu s 22 a více % alkoholu či 1 litr nedenaturovaného etylalkoholu nad 80%; 2 litry vína či destilátu s obsahem do 22 % alkoholu; 50 gramů parfému či 0,25 litru toaletní vody. Na osoby do 15 let se bezcelní dovoz limitu na tabákové výrobky a alkohol nevztahuje, na osoby ve věku 15 - 18 let se vztahuje jen bezcelní dovoz limitu tabákových výrobků, nikoliv alkoholu. Zakázán je dovoz omamných a psychotropních látek. Zbraně lze dovážet pouze s příslušným povolením. Při průchodu celní přepážkou je každý cestující povinen mít u sebe pouze svoje vlastní zavazadlo. Aktuální informace si můžete ověřit zde
Specifika, bezpečnostní situace, doporučení turistům
V posledních 10 letech se bezpečnostní situace výrazně zlepšila a v současnosti je na evropské úrovni. Velká města a hlavní trasy spojující zemi s Černou Horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem jsou bezpečné, a to i v noci; nedoporučuje se však nocování na parkovištích. Zvýšené opatrnosti je třeba při pohybu v horských oblastech podél hranice s Kosovem a Černou Horou. Na kosovsko-albánské hranici dosud nebylo zcela dokončeno odminování území zaminovaného během konfliktu v letech 1998-99.Návštěvníci a turisté se nestávají oběťmi organizovaného zločinu. Životní úroveň značné části obyvatel je však dosti nízká, doporučujeme proto dodržovat běžná bezpečnostní opatření. Při cestách do odlehlých oblastí doporučujeme informovat o plánované trase a časovém harmonogramu konzulární úsek Velvyslanectví ČR v Tiraně. Ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi je dopravní infrastruktura na velmi nízké úrovni. Na překonání relativně krátké vzdálenosti je třeba počítat s mnohem delší dobou než v ČR. Železniční síť je omezená, spoje pomalé a hygienické podmínky ve vlacích nevyhovující. Do Albánie nelze cestovat ze zahraničí osobním vlakem. Autobusy zpravidla nemají jízdní řády a ve větších městech bývá problematické zjistit, odkud odjíždějí. Aktuální informace si můžete ověřit zde
Zdravotnictví a důležitá telefonní čísla
Zdravotní péče v Albánii je ve srovnání se zdravotní péčí v ČR na nízké úrovni. Složitější úrazy či onemocnění nelze v Albánii léčit; nutný je převoz do zahraničí. Zdravotnická střediska fungují pouze ve větších městech a v turistických oblastech, nejsou však dostatečně vybavena lékařskou technikou a zdravotnickým materiálem. Na venkově a horských oblastech často neexistuje žádná lékařská péče. Turisté by měli mít s sebou všechny léky, které dlouhodobě užívají, a lékařskou péči vyhledávat jen v nezbytných případech. Mezi ČR a Albánií není sjednána dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče. Na cestu do Albánie proto doporučujeme sjednat si zdravotní pojištění v ČR. Před každým pobytem v zahraničí se důrazně doporučuje uzavřít doplňkové cestovní připojištění (především pojištění léčebných výloh a výloh na repatriaci) a uschovat si všechny účty za zdravotnickou péči pro nutné finanční vypořádání po návratu domů. V případě provozování rizikových sportů (létání na rogalech, vodní sporty, horolezectví aj.) je nutné mít speciální připojištění pokrývající i tyto aktivity. Do Albánie není zapotřebí povinné očkování; doporučit lze očkování proti hepatitidě A, event. B, případně proti encefalitidě.
Důležitá telefonní čísla
Předvolba do Albánie: 00355
Rychlá lékařská pomoc: 127
Dopravní policie: 126
Policie - rychlý zásah: 129
Hasiči: 128
Nelze zaručit, že na těchto číslech hovor převezme osoba, která bude hovořit i jinak než albánsky.
Geografie
Albánie je z větší části hornatý stát, nížiny jsou pouze na pobřeží Jaderského a Jónského moře. Hory jsou hustě zalesněné (třetina území země), jen ve vrcholových částech se nacházejí horské louky a u pobřeží středomořská suchomilná vegetace, 5% rostlinných druhů je subendemických (rostou v sousedních zemích, ale jejich původní místo výskytu je v Albánii). Nejvyšší hory se tyčí u hranic s Makedonií (součást Šarské soustavy) a Černou Horou (Severoalbánské Alpy, známé v Černé Hoře jako Prokletije). Značnou část vnitrozemí prostupují horstva albánsko-řecké soustavy, kde také leží masiv Korab s nejvyšším vrcholem Albánie - Korab vysoký 2 764 metrů. Na severu zasahují horstva Dinárských hor. Největší řekou je Drin. Na hranicích s okolními státy jsou tři velká jezera: Skadarské (hranice s Černou Horou), Ohridské (s Makedonií) a Prespanské (s Makedonií a Řeckem). Oblast je seizmicky aktivní, velké zemětřesení zasáhlo zemi v r. 1979.
Podnebí
Podnebí v Albánii je středomořské, teplé a suché. Značná odlišnost panuje mezi pobřežím s mírnou zimou a vnitrozemím, kde v horských oblastech je v zimě sníh a mráz. V zimě vane z hor studený vítr bora a v období dešťů od jihu teplý vítr scirocco. Albánské podnebí se v různých částech země může lišit. Zatímco při pobřeží je příjemné středomořské klima, střední a východní část země má více kontinentální klima.
Léto je spíše suché a horké. V červenci se teploty mohou vyšplhat na 30-40 C. V zimě hodně prší, v horách je více sněhu a vane studený vítr zvaný bora.
Historie
Až do 12. stol. byla Albánie součásti Římské, později Východořímské říše. Vnitrozemí osídlili nejprve Dórové a Ilyrové, pobřeží Řekové. Koncem 6. stol. pronikli do jižních oblastí země Slované a až do konce 10. stol. byla značná část Albánie v rukou bulharských a srbských kmenů.
Roku 1252 přešlo vnitrozemí pod nadvládu Nikajského císařství, přímořská města zůstala pod benátským a sicilským vlivem. R. 1343 obsadil velkou část země srbský kníže Štefan Dušan. Po jeho smrti se říše rozpadla a v Albánii vzniklo množství kmenových knížectví, která v letech 1443 až 1468 odolávala pod vedením severoalbánského knížete Jiřího Kastrioty, zvaného Skanderberg, nátlaku Osmanské říše.
Po porážce Skanderberga se Albánie stala osmanskou provincií, zůstala však pod správou albánské šlechty a mohla si tak do velké míry udržet svou identitu. R. 1878 se poprvé zformovalo albánské národní hnutí, jež však dosáhlo úspěchu až r. 1912, kdy Osmanskou říši oslabilo vypuknutí první balkánské války. 28. listopadu 1912 vyhlásila Albánie svou nezávislost a evropské velmoci ji 29. června uznaly za nezávislý stát.
Za I. světové války byla Albánie místem bojů. Svou nezávislost obnovila až r. 1921, po vyhnání Srbů a Italů. Za podpory Jugoslávie se ve vnitřních bojích prosadil Ahmet Zogu, jenž se stal r. 1925 prezidentem a r. 1928 králem. 7. dubna 1939 obsadili zemi Italové. Zogu musel emigrovat a Albánie se spojila s Itálií v personální unií. Po vpádu německých vojsk se do čela národněosvobozovacího boje postavili komunisté, kteří po osvobození utvořili 5. ledna 1945 vládu v čele s Enverem Hodžou.
Hospodářství bylo podle sovětského vzoru zkolektivizováno. Po rozkolu mezi Jugoslávií a SSSR r. 1948 se Albánie stala důležitým předmostím Moskvy ve Středomoří. Od r. 1956 se však projevovaly stále větší ideologické a politické rozpory mezi Albánií a Moskvou (Albánie odmítla uznat kritiku „kultu osobnosti“ , provedenou na XX. sjezdu KSSS), jež pak vedly k úplnému rozkolu mezi oběma zeměmi. Přerušena byla (po vstupu čínských vojsk do Vietnamu v r. 1978) i spolupráce s ČLR. Od té doby se datuje zahraničněpolitická izolace Albánie. V zemi probíhal zostřený boj proti „přežitkům minulosti“ byly zavírány kostely a Albánie se prohlásila za ateistický stát. Zemědělství bylo zcela kolektivizováno. Životní úroveň obyvatel byla velmi nízká.
Po smrti vůdce Envera Hodži r. 1985 se jeho nástupce Ramiz Alia pokusil zlepšit obchodní vztahy s evropskými zeměmi a projevil ochotu otevřít do určité míry svou zemi světu. Od změn probíhajících ve východní Evropě v r. 1989 se však rozhodně distancoval a demokratické hnutí násilně potlačil. V prosinci roku 1990 proto vypukly protivládní demonstrace a vznikla první opoziční strana v zemi - Demokratická strana. Protikomunistické nepokoje pokračovaly i na jaře 1991, kdy navíc docházelo k masové emigraci Albánců především do Itálie.
Ve volbách v březnu a dubnu 1991 sice ještě zvítězila Albánská strana práce (opozice argumentovala falšováním výsledků), která uskutečnila nevelké ústavní změny, ale to situaci neuklidnilo. Vypukly demonstrace, jež přerostly v generální stávku. Ve vládě, jmenované v červnu 1991, sice již byly zastoupeny i opoziční strany, ale krize v zemi se prohlubovala. Koncem roku 1991 se naplno projevila katastrofální hospodářská situace, projevy nespokojenosti však byly potlačeny násilím. V parlamentních volbách v květnu a červnu 1996 zvítězila Demokratická strana Albánie. V prezidentských volbách byl zvolen Sali Berisha, který však už 23. července 1997 podal demisi. V parlamentních volbách 29. června 1997 zvítězila Socialistická strana Albánie.
Etnické složení a náboženství
95% lidí se hlásí k albánské národnosti, na jihu žijí Řekové (3%), kteří často jezdí za prací do Řecka, dále zde žijí Romové, Arumuni (původní sezónní pastevci, kteří žijí po celém Balkáně a jejichž jazyk se podobá rumunštině, přebývají např. ve Voskopojë), Srbové, Makedonci. Náboženského života se aktivně účastní asi 30-40% obyvatel. Zvyšuje se počet občanů bez vyznání. 70% muslimové (z toho část jsou stoupenci bektašismu), 20% pravoslavní a 10% katolíci.
Hospodářství
Albánie je podle většiny ukazatelů nejzaostalejším státem Evropy. Po celé moderní období patřila k periferním regionům, k tomu se navíc přidala léta komunistické vlády, takže ekonomika je dnes v podstatě rozvrácená. Nejvýznamnějším odvětvím je stále ještě zemědělství, zejména rostlinná výroba. Pěstují se obiloviny (nejvíce pšenice a kukuřice), zelenina, tabák, vinná réva a brambory. Na horách se chovají ovce, kozy a skot. Hlavním bohatstvím jsou ložiska nerostných surovin (chrom, měď, nikl, ropa a zemní plyn). V průmyslu však převládá potravinářství, výroba oděvů a obuvi. Téměř 100 % elektřiny vyrábějí vodní elektrárny. Zaostalost se projevuje také na stavu dopravní sítě - pouze 30% silnic má pevný povrch, železnice byly napojeny na evropskou síť teprve před 20 lety. Hlavním obchodním partnerem je Itálie, řada Albánců žijících v zahraničí svými převody peněz vytváří údajně až 25% HDP, další nevýznamnou část tvoří šedá ekonomika.
Česko - albánský slovníček
| Dobré ráno |
mirëmëngjes |
| Dobrý den |
mirëdita |
| Dobrý večer |
mirëmbrëma |
| Dobrou noc |
natën e mirë |
| Nashledanou |
mirupafshim |
| Ahoj |
tung |
| ne |
jo |
| ano |
po |
| děkuji |
faleminderit |
| prosím |
te lutem |
| promiňte |
më falni |
| dobrý |
mirë |
| špatný |
keq |
| OK |
në rregull |
| samozřejmě |
patjetër |
| velký |
madh |
| malý |
vegël |
| vstup |
hyrja |
| východ |
dalja |
| otevřeno |
hapur |
| zavřeno |
mbyllur |
| dámy (toalety) |
gra(të) |
| páni (toalety) |
burra (t) |
| dnes |
sot |
| dnes večer |
sonte |
| včera |
dje |
| zítra |
nesër |
| nyní |
tani |
| později |
më vonë |
| Kdo? |
kush? |
| Kdy? |
kur? |
| Kde? |
ku? |
